Šarlota: Jsem si jistá, že v tomhle motorestu jsme se s Jiřím byli podívat.
Helga: Před padesáti lety? To tu nebyla ani tahle dálnice, natož motorest.
Helga: Před padesáti lety? To tu nebyla ani tahle dálnice, natož motorest.
Karel: Takže za prvé nejsme zvířata, jsme lidi.
Ignác: Užitečná rada.
Ignác: Užitečná rada.
Jarda: Ty vole, mámo, vidělas to. Ty vole, teplajzníci, jak se volizujou, buzny.
Jituš: Jenom aby nejeli s náma.
Jarda: Tak to si piš, že jedou s náma, kam si jako myslíš, že jedou, do Antarktidy?
Jituš: Jenom aby nejeli s náma.
Jarda: Tak to si piš, že jedou s náma, kam si jako myslíš, že jedou, do Antarktidy?
Jarda: Jak u moře chčije, tak je celá dovolená v hajzlu.
Jolana: Právě zatkli jednoho velice nebezpečnýho voayera.
Ignác: Vždyť jsem tady nebyl.
Ignác: Vždyť jsem tady nebyl.
Jituš: My snad jedem na ňákej gerontologickej kongres nebo co...
matka Jolany: (o jejím otci) Našli ho na pláži. Ležel tam jak vyvrženej vorvaň. Už se do něj pouštěli racci.
řidič Karel 1: Tak kolik jim dáme? Tak patnáct minut?
řidič Karel 2: Patnáct minut? Myslíš, že jim to bude stačit? Vždyť víš, jaký tady bývají fronty, hlavně u ženských, dáme jim dvacet.
řidič Karel 1: Dvacet? Není to moc?
řidič Karel 2: Není, když jim dáš patnáct, tak jich půlka příjde pozdě, ale my si musíme vybudovat nějakou autoritu.
řidič Karel 1: A bude jim stačit dvacet? Nedáme jim pětadvacet?
řidič Karel 2: Tak jim dáme pětadvacet, to by měli všichni stihnout.
Pamela: Takže pětadvacet?
řidič Karel 2: Jo.
řidič Karel 1: Karle, a nemyslíš, že...? Ne, dáme jim pětadvacet.
řidič Karel 2: Patnáct minut? Myslíš, že jim to bude stačit? Vždyť víš, jaký tady bývají fronty, hlavně u ženských, dáme jim dvacet.
řidič Karel 1: Dvacet? Není to moc?
řidič Karel 2: Není, když jim dáš patnáct, tak jich půlka příjde pozdě, ale my si musíme vybudovat nějakou autoritu.
řidič Karel 1: A bude jim stačit dvacet? Nedáme jim pětadvacet?
řidič Karel 2: Tak jim dáme pětadvacet, to by měli všichni stihnout.
Pamela: Takže pětadvacet?
řidič Karel 2: Jo.
řidič Karel 1: Karle, a nemyslíš, že...? Ne, dáme jim pětadvacet.
řidič Karel: Vy si z toho děláte srandu, ale jestli se ty hnědý podšálky ztratí, budete muset pít z těch rozpálenejch bílejch. A to se fakt nedá.
Jolana: Co jseš tak vzteklej?
kluk: Moji rodiče jsou kreténi, a já jsem teplej!
Jolana: A na to jsi přišel jak? Myslím na to druhý...
kluk: Moji rodiče jsou kreténi, a já jsem teplej!
Jolana: A na to jsi přišel jak? Myslím na to druhý...
Pamela: Tak pojď, čumáčku.
Max: Ještě jednou mi řekneš čumáčku, a rozmlátím ti palubní mikrofon!
Max: Ještě jednou mi řekneš čumáčku, a rozmlátím ti palubní mikrofon!
Pamela: A teď vám představím řidiče - ten co právě řídí se jmenuje Karel, a ten druhý se jmenuje taky Karel. Z toho vyplývá, že oba naši řidiči se jmenují Karel.